Moje role v Hlásku

RNDr. Pavla Polechová, CSc.

Jako dítě jsem chtěla být učitelkou, později lékařkou – chodila jsem kvůli tomu na nepovinnou latinu – ale díky vlivu vynikajících učitelů (jeden z nich je autorem dodnes vysoce ceněného kompletu učebnic fyziky pro čtyřletá gymnázia) jsem vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor fyzika, specializace astronomie a astrofyzika. Pracovala jsem 24 let na Hvězdárně Petřín (dnešní Štefánikově hvězdárně), kde byla mým úkolem především popularizace astronomie včetně publikační činnosti populární i odborné, ale také jsem například vedla přípravné kurzy matematiky pro přijímačky na vysokou školu. Rok 1989 přinesl i radikální změny ve školství, jednoznačně tažené zdola samotnými učiteli a řediteli škol, přičemž není bez zajímavosti, že nejaktivnější byl první stupeň a školy mateřské. U toho jsem nemohla chybět... a tak jsem se nejen v podstatě neformálně rekvalifikovala, ale v letech 1998-2001 jsem například na PedF Uk vedla výběrový seminář pro budoucí pedagogy (a zároveň učila na ZŠ). Později jsem pracovala ve vedoucích pozicích na ČŠI a MŠMT, vedla jsem mezinárodní i národní projekty v oblasti vzdělávání, zastupovala jsem Českou republiku v Centru pro výzkum a inovace ve vzdělávání OECD. Za největší výhru – kromě dvou dospělých úspěšných dětí – považuji však setkání a přímou spolupráci s profesorem Milanem Hejným. Ta začala v roce 2006, kdy mi svěřil evaluaci mezinárodního projektu Implementation of Innovative Approaches to the Teaching of Mathematics. Kromě lektorování metody jsem později například editovala jeho publikaci Úspěch v matematice. O metodě jsem též publikovala článek v Journal of the Association of Teachers of Mathematics.

V Hlásku pracuji od jeho založení. V posledních letech se intenzivně zaměřuji na efektivní podporu matematického myšlení včetně prevence neúspěchu v matematice, a to na prvním místě přímou prací s dětmi v Hlásku. Stále jsem přesvědčená, že matematika JE pro všechny děti, že není jen oblastí pro vyvolené. Stále se učím od dětí, ráda se inspiruji od kolegyň v Hlásku i mimo něj, oporou jsou mi ale i práce dalších matematiků a didaktiků matematiky, jimiž jsou např. E. M. Gray, D. O.Tall, J. Boaler, C. a M. Stern. Výborně s principy a strategiemi Hejného metody ladí i myšlenky Dylana Wiliama, hlavního autora koncepce formativního hodnocení (srv.: přemýšlejte, co se děje v hlavě dítěte (Hejný) / zjišťujte, co si studenti myslí (Wiliam), klíčová je kvalita vašich otázek (oba autoři)). - Silná preference diskuze dětí nad sdělováním informací je podstatná jak pro metodu Hejného, tak pro metodu Feuersteina (FIO), což není jediné místo, v němž lze hovořit o propojení obou metod. A zřejmý je i soulad s metodou RWCT – stačí se podívat na cíle programu (https://kritickemysleni.cz/)

Další vzdělávání: