Pro zdárnou adaptaci na školu je klíčová určitá úroveň samostatnosti a komunikace s cizími lidmi. Pro úspěšné zvládnutí požadavků je podstatná samostatnost především v sebeobsluze (schopnost zvládnout jídelní úkony, převlékání, starost o školní pomůcky…) a samostatnost v plnění pracovního úkolu.
Co znamená sociální a emoční zralost
Sociální zralost označuje schopnost dítěte fungovat v kolektivu – respektovat ostatní, spolupracovat, dodržovat pravidla a řešit drobné konflikty.
Emoční zralost se týká toho, jak dítě zvládá své pocity, jak reaguje na neúspěch a zda dokáže své emoce vyjádřit přiměřeným způsobem.
V období nástupu do školy se od dítěte očekává, že dokáže být určitou dobu bez přítomnosti rodičů, naslouchá učiteli, počká, až na něj přijde řada, a přizpůsobí se pravidlům školního prostředí. Zároveň by mělo zvládat i běžné emoční situace – radost, zklamání, hněv či nejistotu.
Emoční stabilita a motivace k učení
Emočně zralé dítě se dokáže soustředit na úkol i přes drobné nezdary a umí regulovat své chování. Nepodléhá okamžitým impulzům, ale reaguje s rozvahou. Tato schopnost je ovlivňována motivací a schopností sebeřízení, díky kterým je dítě schopno odložit své aktuální impulzy a potřeby za účelem práce. Také si dokáže vytvořit vnitřní motivaci – tedy radost z toho, že se něco naučí nebo dokončí, ne pouze kvůli pochvale.
Mimo sociální a motivační oblast klade škola na dítě i velké emoční nároky. Jedná se především o vyrovnání se s neúspěchem a odolnost vůči frustraci. Dítě se ve škole setkává se soutěživostí, napětím a trémou, které mohou významně ovlivnit jeho výkonnost. Školsky zralé dítě by proto mělo také disponovat přiměřenou mírou frustrační tolerance a schopností přijmout i případný neúspěch. Důležitou rovinou je i seberegulace, v rámci které by dítě mělo být schopno regulovat své emoce.
Sociální zralost
O sociální zralosti mluvíme ve chvíli, kdy je dítě schopno začlenit se do vrstevnické skupiny, brát na své spolužáky ohledy a podřídit se autoritě učitele. Jedním ze znaků školsky zralého dítěte je postupné opouštění egoismu. Pro zdárnou adaptaci v kolektivu je důležité, aby dítě dokázalo pracovat na společném cíli v rámci určitého celku, a bylo přitom schopno potlačit okamžité uspokojení svých potřeb.
Jak mohou rodiče rozvoj těchto dovedností podpořit
- Dávejte dítěti přiměřenou zodpovědnost. Nechte ho rozhodovat o drobnostech a nést důsledky svých voleb.
- Podporujte samostatnost. Ať si samo obléká oblečení, uklízí hračky nebo připravuje věci do školky.
- Mluvte s dítětem o emocích. Pomáhejte mu pojmenovat pocity a hledat způsoby, jak s nimi zacházet.
- Rozvíjejte sociální dovednosti. Hry s vrstevníky, rodinné dohody či společné činnosti učí dítě spolupracovat, dělit se i respektovat ostatní.
- Chvalte konkrétně. Místo „ty jsi šikovný“ zkuste „líbí se mi, že jsi úkol dokončil, i když to nebylo lehké“. Taková pochvala posiluje vnitřní motivaci.
Jak poznáme, že dítě je sociálně a emočně zralé
Dítě připravené na školu:
- je schopné odloučit se od rodičů,
- reaguje přiměřeně na pokyny dospělého,
- spolupracuje a respektuje pravidla,
- zvládá běžné konflikty,
- a má radost z nových činností a poznávání.
Školní kolektiv přináší dítěti nové výzvy i radosti. Úkolem dospělých je pomoci mu, aby se v tomto prostředí cítilo jistě, bezpečně a přijímané. Dítě, které má zdravé sebevědomí, důvěru ve své schopnosti a oporu v rodině, vstupuje do školy s tím nejdůležitějším – s pocitem, že to zvládne.
Vytvořila: Karolína Nováková (školní psycholožka MŠ Hlásek)