Jak v době Covidové fungují podpory dětí a poradenské pracoviště

Poradenské centrum v Hlásku tvoříme my tři - Lada, speciální pedagožka, introvertka v hlučném světě, milovnice moře, ironie, všeho zeleného a krasopisu. Klára, metodička prevence, arteterapeutka s tak trochu cirkusovým zázemím, která dokáže skloubit studium teologie s navrhováním spodního prádla. A Lenka, psycholožka, co miluje život ve všech jeho barvách, vůních a hlavně chutích a živelnosti, mistryně improvizace a snění. Dohromady máme svých 10 dětí, takže se doma nenudíme, a rozhodně jsme připraveny na práci v krizi a nečekaných situacích.

Co nabízíme a co jsme s dětmi v Hlásku dělaly v minulém školním roce?

Minulý školní rok byl opravdovou výzvou pro nás pro všechny. Označila bych ho jako rok Hledání komfortu v dyskomfortu (tak jak jsem to výstižně zaslechla při otužování). Anebo jako rok uvědomění si toho, jak je běžný lidský kontakt nezbytný a jak důležité pro naši pohodu a pocit svobody  je to úplně obyčejné, nejzákladnější, co jsme teď nesměli. Jako třeba volně dýchat,  chodit ven, cestovat dál než za hranice okresu, chodit do školy a do práce, potkávat se, obejmout se, zpívat….

Přesun školy do on-line prostoru přinesl nové challenge, se kterými jsme se do té doby nemuseli potýkat. A také to byl prostor pro kreativitu. Nejen naši, ale i vynalézavost dětí. Prvostupňoví žáci, často do doby covidové držení od technologií dál, se museli rychle naučit ovládat počítač, udržet pozornost a plnit úkoly “naplacato”. Ne každý to dobře zvládal, dětem chyběla společnost spolužáků, sdílení, hraní o přestávkách, povzbuzení od učitelky, prostý lidský kontakt. Ztrácely drajv k učení a motivaci a u některých se objevily úzkosti a deprese. A zde byl prostor pro naši poradenskou buňku děti podpořit. V podobě individuálních konzultací v on-line prostoru a jakmile to šlo, individuálně osobně. Někdy bylo třeba konzultovat s rodiči, pomoct jim nastolit v této nestrukturované době nějaký smysluplný řád a děti stabilizovat. Někdy bylo třeba podpořit rodiče, aby snížili své nároky a byli trpěliví. A vydrželi tuto situaci.

Internetové pole - minové pole?

Děti neznalé nástrah internetu se na této virtuální platformě pohybovaly velmi kreativně a ne vždy bezpečně. Naučily se zakládat skupiny, občas jimi zahlcovaly až obtěžovaly ostatní spolužáky, někdy si v nich vyřizovaly účty s druhými. I my jsme se musely rychle zorientovat v této problematice a začít takovému jednání dávat jasné limity a pravidla. Ve všech třídách jsme vytvořily program zaměřený na prevenci kyberšikanu a podrobně ho s nimi prošly v několika sezeních.  Pozvaly jsme soubor Divadelta a další preventivní programy.

Tvořivě v onlajnu

Jak nahradit živý kontakt, jak to udělat, aby děti nebyly ochuzené o tak důležité sociální dovednosti, které se člověk tváři tvar počítači naučit nemůže?

V dobách, kdy děti mohly chodit do školy, jsme pracovaly na jejich začlenění do třídních skupin. Bohužel skupinovou práci z předchozích dob, kdy jsme děti napříč ročníky propojovaly a učily se společně hrou, jak rozpoznávat emoce a jak dobře komunikovat, nám zhatil virus.

Přesto ve školce, kde byly restrikce nižší, jsme měly možnost na pravidelné bázi s předškoláky projet program Zipyho kamarádi. Moduly o pocitech, kamarádství, změnách, společné povídání o tom, jak konstruktivně řešit problémy, mělo u dětí velký úspěch.

Jako dobrá volba ve škole se ukázaly dobrovolné odpolední on-line setkávání, kde mohli školáci sdílet své obavy, radosti i starosti a kde jsme mohli na základě příběhů žabáka Ferdy modelovat, jak se chovat v různých nepředvídaných, ale v životě poměrně běžných situacích. On-line probíhala i grafomotorika, u které se děti pořádně protáhly, uvolnily i zasmály.

Jakmile se mohlo zpátky do školy, děti se potkávaly v malých arteterapeutických skupinkách. 

A co ti, kteří mají podpory doporučení z poradny?

Prostor byl samozřejmě i na individuální práci s dětmi, které mají situaci komplikovanou nějakou z poruch učení nebo horší koncentrací. Ty měly na pravidelné bázi zajištěné podpory v předmětech, kde to drhlo, probíhaly takto nejen běžné předměty, ale využívaly jsme materiálů a technik FIO, kritického myšlení. Snažíme se šít dětem podpory na míru. V podobě on-line to byla výzva, ulevilo se nám, když to šlo opět face-to-face.

Podpora pro učitelský sbor

Tento rok nebyl náročný jen pro děti a jejich rodiče, ale i učitele (často i v roli rodičů svých dětí).

Díky neustále, někdy nečekaně a občas trochu nesmyslně měnícím se opatřením, se musely naše učitelky stát šampiónkami v improvizaci. Přecházet z formy prezenční do distanční během pár avizovaných dní, řešit neochotu dětí zapnout si mikrofon či kameru, obsah učiva převést do formy, která z principu nemůže být moc názorná a dítě si na ni nesáhne.. Co dělat, když o dětech kromě blikající ikonky oblíbeného superhrdiny nemáme žádné zprávy, jak na tom je, čemu rozumí a v čem se ztrácí, protože nereaguje na žádnou výzvu, úkoly neodevzdává a s rodiči nefunguje spojení? Zkoušet to, tlačit, nechat prostor, dát si úplnou pauzu?  I tady jsme byly v rolích konzultantů, těch, co se snaží pochopit situaci komplexně a řešit ji s učiteli, dětmi i rodiči.

Zavedly jsme pravidelné periody - periodická setkávání s třídní učitelkou a asistentkou, kde sdílíme, kde ve třídě nás bota tlačí a co s tím. Víc hlav víc ví a s větším odstupem snad i lepší řešení vymyslí.  Snažíme se učitelky podporovat v tom, jak některé složité situace zvládat, poskytovat jim podporu nejen lidsky, ale i metodicky.

A co ještě….. kapky deště

Poradenské centrum má na svědomí i rodičovské  kavárny, prostor pro edukaci a sdílení rodičů, kde jsme se loni zabývali otázkou Agrese je ok? s Michalem Vybíralem a tématy ohledně dobré komunikace s Michalem Dubcem.

Jsme v kontaktu s poradnami a espécéčkami, spolupracujeme s nimi v rámci jejich konkrétních  doporučení dětem. Tvoříme v kooperaci s třídními učiteli individuální vzdělávací plány, dohlížíme na jejich dodržování a evaluaci.

Ve školce zhodnocujeme připravenost na školu, děláme screeningy specifických poruch učení, doporučujeme dětem s různými specifickými oslabeními možnosti rozvíjení. Pracujeme s nimi. Jsme v úzkém napojeni s asistenty pedagogů a vedeme je v tom, jak pracovat s dětmi v zóně jejich nejbližšího vývoje.

Vzděláváme se, propojujeme a někdy proteplujeme celý tým ve škole. 🙂

Rok jsme zvládli, někdy hůře někdy lépe, možná opravdu zkušenější a otužilejší. Přejme si, ať se můžeme tento rok vídat co nejvíce ve zdraví a naživo.